3. Opět svobodní
Májové dny přinesly do Třeboně svobodu. A již 12. června 1945 se U Pudíků sešly dva rybářské výbory. Ten z roku 1938 a současný, aby obnovily činnost klubu. V úvodním slově l.Kukačka řekl: „Vzdáváme dík za naše osvobození všem lidem přátelského Sovětského svazu a jeho Rudé armádě“. Výbory zvolily tzv. Národní správu a rozhodly, že všem členům, kteří se vrátí z koncentračních táborů, bude ihned vydána povolenka k rybolovu. První ji dostali rybáři Janoušek a Malík. Dne 10. července se konala mimořádná vlaná hromada, na níž každý člen musel před zahájením odevzdat potvrzení o národní spolehlivosti. O průběhu schůze víme jen, že se nepodařilo obsadit funkci předsedy a tak valná hromada pokračovala ještě dne 12.7.1945, kdy funkci přijal Třešňák. V roce 1945 bylo uloveno 332 ryb o váze 262 kilogramů. Život se začal normalizovat a spěl správným směrem. Cestou k lepší společnosti se dali i třeboňští rybáři. Dne 20. října 1946 se v Suchdole nad Lužnicí konala schůze zástupců Rybářského klubu v Třeboni, Rybářského klubu České Velenice a rybářského spolku v Suchdole nad Lužnicí, kde bylo dosaženo sloučení. Za Třeboň dohodu podepsali Jaroslav Sigmund, Stanislav Moravec a J. Třešňák, za Suchdol nad Lužnicí předseda Šílený a St. Voráček, za České Velenice předseda František Albrecht a Josef Lochman. Byl přijat název Rybářský spolek v Třeboni. Výbor měl mít 12 členů. Zápis dělal Sylvestr Vladyka, který neopomněl poznamenat, že schůze se účastnili též zástupci rybářů z Chlumu u Třeboně Jan Pivec, Emil Mužík a Antonín Rückl. Na valné hromadě 12. ledna 1947 tedy vznikl nový spolek. Jeho předsedou se stal Rudolf Malík z Třeboně, I. místopředsedou F.Albert, II. místopředsedou a hospodářem St. Moravec, jednatelem J. Třešńák, pokladníkem A. Kostelecký. Sloučení v této podobě trvalo až do 1. ledna 1955, kdy se od třeboňského spolku oddělili České Velenice. Zvýšil se počet členů i obhospodařovaných vod. V roce 1951 se změnil název na Lidový rybářský spolek a předsedou se stal Václav Dušák. Činnost byla zaměřena na zarybňování, ale i na pomoc národnímu hospodářství a společenský život. V roce 1950 byl 24. června uspořádán zájezd na výstavu jižních Čech v Soběslavi, v tom a v dalších letech pomáhali rybáři při zvelebení obcí, na žňových brigádách. Zapojili se do akce "Největší ryba úderníkovi" a pomáhali též při zásobování závodního stravování ROH dodávkami ryb. V roce 1955 se konal Měsíc čistoty vod a byla navázána družba s Lidovým rybářským spolkem v Rimavské Sobotě. Slovenští rybáři poslali do Třeboně svou vlaječku a třeboňští to oplatili zasláním skleněného kapra a pozváním k návštěvě. V létech 1950 až 1960 se počet členů pohyboval kolem 300. Výbor se pečlivě staral o zarybňování revíru. Například v roce 1951 bylo vysazeno 3 457 kg ryb v počtu 52 707 kusů. Této péči odpovídaly i zvyšující se úlovky. V uvedeném roce byl uloven na Kostkách sumec o váze 8,35 kg a v Suchdole nad Lužnicí kapr těžký 6,80 kg. V roce 1957 byl nejúspěšnějším rybářem F. Vrchota, který ulovil 62 ryb o váze 73,15 kg, v roce 1958 chytil Adolf Pexa sice jen 52 ryb, ale o váze 112,7 kg. Činnost sportovních rybářů přinášela užitek nejen členům, ale i společnosti. Stále více se zabývali pomocí při zvelebování obcí, vodních toků, odpovědně hospodařili na svěřených vodách, starali se o zarybňování. Nelze vyjmenovat všechny, kdož se o rozvoj rybářské organizace zasloužili. Bylo jich mnoho a nedělali to pro slávu. Měli rádi přírodu, snažili se ji uchovat i generacím příštím. Za to jim patří náš dík i slib, že v jejich díle budeme co nejsvědomitěji pokračovat.